Karélie - jediné místo výskytu šungitu na Zemi

Seznamte se s čarokrásnou Karélii - rodištěm šungitu

 

 

 

Republika Karélie (karelský: Karjalan Tazavalla) je republika na severozápadě Ruska.
Byla založena 25. července 1923 v rámci RSFSR. Má rozlohu 172.400 km2 a cca 703 tís. obyvatel.
Hlavním městem je Pětrozavodsk.
Rozloha naleziště šungitu je asi 10 000 km2, tedy asi jedna třetina území Karélie.
Předpokládaná zásoba je cca 1 miliarda tun. V současnosti se průmyslově využívá jedno, a to Zažoginské naleziště, které se nachází na území Zaoněžského poloostrova (Medvežjegorská oblast), se zjištěnými zásobami kolem 35 milionů tun.
Karélie - malebná krajina lesů, jezer a spousty řek, potoků a potůčků, má velmi pěkné a zdravé prostředí.
V Karélii se nachází druhé největší jezero Evropy - Oněžské jezero. Je také mnoho unikátních památek historii a kultury - Valaam, Solovecké ostrovy, Kiži, Oněžské jezero.   

    Karélie. Šungit na mapě Karélie

Petroglyfy - pravěké skalní malby

Bělomořské petroglyfy představují obrazy vyryté do tvrdé hladké skály do hloubky několika milimetrů. Obrazy se liší svou velikostí a pohybují se od několika centimetrů až do 3 m. 

Jasně zřetelné jsou na nich vidět divoká zvířata, ptačí, vodní živočichy, postavy lidí, scény lovu, bitvy a nějakých obřadů. Uvidíte tam i nejstarší zobrazení člověka na lyžích. Smysl skoro poloviny kreseb zatím není jasný.

Doba vzniku karelských petroglyfů  - konec  5. začátek 3. tisíciletí před n. l. čili je jejích stáří přibližně 6 tisíc let.

Bělomořské petroglyfy patří mezi jedny z nejvýznamnějších památek tohoto druhu na světě.

Celá unikátní památka je přístupná zcela zdarma, mezi petroglyfy se můžete libovolně procházet, dotykat se rukou a prohlížet si je z bezprostřední blízkosti.

 

Kamenné labyrinty

Kamenných labyrintů jsou na Severu stovky. Místem s nejvyšší koncentrací labyrintů jsou Solovecké ostrovy v Bílém moři. Zde se nachází více než 30  labyrintů které jsou náhodně rozesety na pobřeží jednotlivých ostrovů. Jsou to nízké uměle vytvořené z kamenů stavby spirálového tvaru s jediným východem i vchodem. Průměr labyrintů je od 2 až do 300 metrů.

Jejich stáří se odhaduje na 2 až 3 tisíce let ale jsou v dobrém stavu, nedotčené ani zubem času, ani zásahy lidí, jenom jsou hustě zarostlé brusinkami a šichou.  

Nehledě na spoustu teorií archeology a historici se nedopracovali k jednotnému závěru o jich původu a významu.

Někteří vědci si myslí, že sloužily k lovení ryb. Jiní zase, že byly určeny na zábavu, tance a hry. Je možné, že jsou to kultovní stavby, svatyně, obětiště zanechané zde pravěkými obyvateli, které mají význam rituální a na hranici s duchovnem, třeba představují symbolickou cestu do říše mrtvých.

Celá památka je přístupná zcela zdarma.

 

 Solovky

Další perlou a pýchou ruského severu jsou Solovky. Patří do světového dědictví UNESCO.

Solovecké ostrovy tvoří šestice hlavních ostrovů a bezpočet malých bezejmenných ostrůvků v Bílém moři. Jsou vzdálené 60 km od nejbližšího pobřeží a jen 120 km na jih od severního polárního kruhu.

 

První ruské kolonizátory se objevili zde už ve 12. století. V polovině 15. století nastěhovala se sem trojice pravoslavných mnichů aby na tomto neobydleném vzdáleném místě se zřekli pozemských radostí a v samotě a tichu otevřeli svou mysl a duši Bohu. Pak začali sem přijíždět a usídlovat se poutníky z celé země a vlastní pílí a tvrdou prací za pomoci modliteb vybudovali uprostřed divoké nezkrotné severské přírody veliký monastýr, který postupem času se stal nedobytnou pevnosti, vojenským, ekonomickým a duchovním centrem ruského severu, jedním z nejposvátnějších míst pravoslavného Ruska.

 

 

Valaam - Valaamské souostroví

Valaam je souostroví v severní části Ladožského jezera.

Zde mezi staletými borovicemi a žulovými skály se nachází  stavropigiální  (podřízený bezprostředně patriarchovi) Valaamský klášter (monastýr), který je považován věřícími za  „Severní Athos" (jde o řecký Agion Óros  čili „Svatou Horu“).  

Jeho historie sahá až do 10. století a je spjata z jménem svatého apoštola Ondřeje Prvozvaného a s řeckým Athosem. 

Za dobu své existence byl  klášter mnohokrát obléhán a zpustošen ale po každé se vstával z popela.

Na rozdíl od Athosu, kde je vstup pro cizince hodně omezený a pro ženy a děti podle dávné tradice zakázaný vůbec, je Valaam demokratický otevřený pro všechny.

 

Je to místo, kde mohou návštěvníky zažít hlubokou duchovnost, kde se každodenně prý dějí zázraky, kde jsou divotvorné ikony a množství posvátných relikvií.